Letošní volba padla na Filípka. Jeho příběh si můžete přečíst během následujících řádků od rodičů malého chlapce.
Filípek je devítiletý klouček, který se potýká s diagnózou dětský autismus.
Narodil se jako zdravé, krásné miminko. Jeho vývoj probíhal zcela normálně až do doby, kdy dostal aftózní angínu s vysokými teplotami, která s sebou přinesla bohužel i autistický regres. Z šikovného kloučka jsme záhy měli opět malé apatické miminko, které ztratilo počátky řeči, snahu chodit na nočník, úsměvy darované svým nejbližším a veškerý dosavadní vývoj, včetně reakce na své jméno.
Na jaře 2018 jsme odjížděli z brněnské nemocnice plni smutku, obav a strachu z budoucnosti a hlavně s potvrzením Filípkovi diagnózy Dětský autismus se středně těžkými symptomy.
Je těžké autistické dítě definovat, proto přivádíme to, co znamená přímo pro nás a jak ho vidíme u Filípka.
Autismus staví bariéry – bariéru mezi dítětem a rodičem – komunikace s autistickým dítětem je velmi vyčerpávající, jelikož jeho pochopení není na normální úrovni, které známe od zdravých dětí, je úplně jinde. Jako rodiče dítěte s autismem se musíme více vcítit do svého dítěte, protože ono nemá komunikaci na požadované úrovni, ovšem je velmi zranitelné, a nepochopení jeho potřeb častokrát vede k ubližování sebe i nejbližších.
Hlídání základních lidských potřeb – dostatek/nedostatek spánku, potřeba jídla (ano, i to autistické děti nepociťují), hlídání vyprazdňování (časté zadržování moči i stolice)
Neustálý strach – ač je Filípkovi už 9 let (doba, kdy necháváte zdravé dítě pomalu doma bez dozoru) nemůžete jej nechat ani minutku o samotě. Vyhledává výšky a pud sebezáchovy mu také moc neříká. Na procházce musíme být stále ve střehu, jelikož jeho obliba stoupat do silnice, je stále vyšší.
Ztráta sociálního kontaktu – mít dítě s poruchou autistického spektra vede často k izolaci rodiny od běžných aktivit – nemůžete jít společně sportovat, vyhýbáte se akcím s větším počtem lidí (vaše dítě nemá rádo mnoho lidí a s tím spojený hluk a chaos), protřídí se vaši přátelé
Strach o budoucnost – žijete ve stálé tenzi z toho, co bude „až vy nebudete“. Pořád přemýšlíte, jak Vaše dítě zajistit na budoucí život, co pro něj bude nejlepší, jakou péči mu dopřát.
Čekalo nás tedy zdlouhavé hledání vhodných terapií a pomoci v této nelehké situaci. Naráželi jsme na skutečnost, že v našem regionu není pro takto nemocné děti tolik příležitostí. Naštěstí zde pro nás byla Raná péče Třebíč, která nám dlouhých 5 let poskytovala kvalifikovanou pomoc a oporu, nejen pro Filípka, ale i pro nás rodiče. Pomohli nám zkontaktovat mnoho odborníků a terapeutů, kterým jsme mohli věřit a svěřit jim do péče našeho synka.
V 8 letech nastoupil Filípek do Základní školy speciální v Jihlavě, která nám opět otevřela další možnosti ve vzdělávání a rozvíjení našeho synka. Čím dál více jsme si začali všímat, že Filípek velmi rád vyhledává přítomnost zvířátek, a že jeho splynutí s nimi je pro něj až neobvykle stimulující.
V komunitě rodičů autistických dětí začala být čím dál více skloňována možnost delfinoterapie. S jistou nadějí jsme začali hledat bližší informace o této terapii. Ovšem náklady na její uskutečnění nás vrátily zpátky do našeho reálného života zatíženého výší hypotéky na dům, který jsme pro naše děti a hlavně Filípka a jeho klid a pohodlí, vybudovali.
Když jsme ovšem byli osloveni úžasnými lidmi z projektu „Koledujem si“, naše první myšlenka vedla právě na delfinoterapii.
Delfinoterapie využívá pozitivního vlivu interakce s delfíny na osoby se zdravotním, sociálním nebo výukovým postižením. Delfinoterapie přináší nejen stimulační aspekt terapie, jako je radost se sblížení s delfíny, celkové uvolnění, ale i fyzickou stimulaci (přirozený způsob rehabilitace, zážitek z plavání v bazénu a vysoká motivace k pohybu). Spouštěcím mechanismem celého procesu léčení jsou emoce, které se dětem s autismem velmi těžko vyjadřují. Delfíni představují tak silný element, že bez ohledu na mentální stav si na ně klient vytváří emoční vazbu. Díky všem svým účinkům vypadá delfinoterapii až zázračně. Během pár dnů klient začne lépe komunikovat, pohybovat se, v některých případech i mluvit, odbourává se i špatné spaní.
Toto všechno jsou aspekty, kvůli kterým bychom Filípkovi chtěli delfinoterapii dopřát. V devíti letech je nemluvící, některé situace naštěstí pochopí alternativními vysvětleními, pochopení má na relativně dobré úrovni, i když v některých situacích samozřejmě narážíme, a to vede k situaci, kdy si Filípek fyzicky začne ubližovat, a přichází záchvaty vzteku, které si vybíjí nejen na sobě, ale i na svém nejbližším okolí (kouše, štípe, bouchá). Moc bychom si přáli, aby mu tato terapie aspoň trochu pomohla s nastolením komunikace, třeba přivedla i první slůvka.
Spánek je druhé téma. Některé noci dokáže spát celou noc, jindy mu stačí 2 hodiny spánku a dokáže být vzhůru až do rána s ještě větší energií než má přes den. Filípek má také, jako většina autistických dětí, problémy s vyprazdňováním a zadržováním těchto potřeb. Pleny jsou u něj stále potřeba.
Nadále se snažíme Filípka stimulovat pomocí hipoterapie, kterou si velmi oblíbil a koně ho velmi zklidňují. Docházíme na logopedii, kde se s naší skvělou logopedkou snažíme mj. i o zavedení gest pro nejvíce potřebné a oblíbené věci. Ve škole Filípek miluje hydroterapii. Vodu miluje. S tatínkem jezdí každý týden do bazénu a snaží se plavat.
Věříme, že delfinoterapie přinese do našeho života trochu uvolnění a odpočinku, ale hlavně od ní očekáváme, že Filípka posune zase o kus dál a my se budeme moci radovat z jeho úsměvu a možná i prvních slůvek.